Zvýšení daně přineslo ztrátu 20 miliard korun. Daň na cigarety nefunguje.

O dvacet miliard korun ročně přichází státní rozpočet kvůli příliš vysoké spotřební dani na nikotinové výroky. Ukazuje to dlouhodobá studie zaměřená na dopady změn sazeb spotřební daně na trh s nikotinem. Studie byla dnes prezentována na půdě Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické v Praze.

“Na Národohospodářské fakultě se dlouhodobě věnujeme dopadům hospodářské politiky na fungování trhu a chování spotřebitelů. Studie ukazuje, že samotné zvyšování spotřební daně automaticky nevede k vyšším příjmům státního rozpočtu, protože klíčovou roli hraje reakce trhu, zejména v podobě přeshraničních nákupů či odlivu spotřeby mimo zdaněný trh. Jsem ráda, že tuto debatu můžeme vést právě na půdě naší fakulty a že studii představuje náš absolvent Štěpán Křeček,” uvedla děkanka Národohospodářské fakulty Adéla Zubíková.

„Studie ukázala, že zvýšení spotřební daně v Česku paradoxně přineslo největší pozitiva státním rozpočtům Německa a Polska,“ konstatuje autor studie Štěpán Křeček. „V Česku inkaso této daně poslední dekádu stagnuje či spíše klesá, naopak všechny sousední země dokázaly ve stejném období své příjmy z této daně navýšit,“ říká Křeček a dodává, že data navíc nepotvrzují hypotézu, že za nižším výběrem daně je přechod spotřebitelů k novým méně zdaněným alternativám cigaret.

Spotřební daň z nikotinových výrobků je jedním z nejdůležitějších daňových příjmů. Vloni se na celkových výnosech podílela z 5,6 %. Avšak ještě před deseti lety měla v příjmech státu váhu o třetinu vyšší. Ačkoli výběr spotřební daně z tabáku v minulosti meziročně plynule narůstal, její inkaso se v roce dlouhodobě zastavilo pod hranicí 60 miliard korun.

Studie zkoumá, jak by se vyvíjely příjmy státního rozpočtu, pokud by namísto skokových zvýšení spotřební daně stát pokračoval umírněným tempem meziročního zvyšování o pět procent jako v dřívějších letech. Za zkoumané scénáře pak považuje na horní hranici zvyšování cen o stejnou částku, o jakou výrobci cigaret skutečně ve sledovaném období zdražovali nad sazbu spotřební daně, kdy do cen promítali jak inflaci, tak zjevně i kompenzaci za zmenšující se celkové prodeje a na spodní hranici pak scénář, kdy by výrobci zvyšovali své marže o stejné procento, o jaké se zvyšovala sazba spotřební daní, tedy o pět procent. Skutečnost by tedy ležela mezi oběma scénáři.

Z každých pěti korun zaplacených spotřebitelem v trafice inkasuje čtyři koruny státní rozpočet na spotřební dani a na DPH. Výše spotřební daně je proto pro koncovou cenu cigaret rozhodujícím faktorem. Pokud by tak stát navyšoval spotřební daň plynulým postupným tempem jako v minulosti a vyvaroval se jednorázových skokových zvýšení, nedošlo by k narušení struktury trhu, která nastala od roku 2020. Oba scénáře pak ukazují, že by v takovém případě státní rozpočet vloni inkasoval o 20 miliard korun víc. Kontrolní scénáře pak ukazují, že i kdyby z jakéhokoli důvodu přesto došlo k propadu trhu až o třetinu, výběr spotřební daně by stále byl oproti skutečnosti vyšší.

Zatímco do roku 2019 vybíral státní rozpočet spotřební daň ze zhruba jedné miliardy prodaných krabiček, vloni už to bylo jen z 550 milionů legálně prodaných a zdaněných krabiček. Celkový prodej cigaret v Česku tedy během šesti let klesl bezmála o polovinu.

Cigarety v Česku jsou už dražší než v Německu

Analýza odhaluje příčiny, které takto strmý pád způsobily:

• Hlavním důvodem je ztráta cenové výhody oproti všem okolním zemím. Z jedné miliardy ročně v Česku prodaných krabiček cigaret totiž zhruba jednu třetinu vždy skoupili spotřebitelé ze sousedních států, zejména z Německa. Srovnání aktuálních cen cigaret ovšem ukazuje, že koupit stejnou značku cigaret v Česku vyjde vždy dráž než koupit ten samý produkt v Polsku, na Slovensku i v Rakousku.
• Zároveň se ukazuje, že už je dokonce levnější dojet si pro cigarety do Německa. Pokud bychom srovnali nejlevnější značky běžně dostupné na obou trzích, pak v Česku stojí dvacet kusů 144 korun, v Německu 142 korun.
• Česko si oproti Německu stále zachovává cenovou výhodu u prémiových značek. I u nich se rozdíl zmenšuje. Na cenově citlivé spotřebitele, tedy právě na ty, kteří jsou ochotní dojet na přeshraniční nákupní výlet pro výhodné cigarety, míří velká balení cigaret. I u těch prémiových vychází česká krabička cigaret v přepočtu jen o zhruba 20 Kč levněji než v Německu. To spolu s rostoucí cenou pohonných hmot efektivně zmenšuje vzdálenost, na kterou se německým spotřebitelům vyplatí si do Čech dojet.
• Dalším důvodem poklesu inkasa spotřební daně jsou nákupy českých spotřebitelů v zahraničí, zejména v Polsku, a nárůst padělků. Zatímco v roce 2019 byl podíl padělků na celkové spotřebě 1,1 %, na konci roku 2025 to bylo již 6,5 %. Tento nárůst probíhá relativně stabilně, bez větších výkyvů, od roku 2022. Celkově je již pátá krabička spotřebovaná v České republice buď padělkem, nebo byla zakoupena v zahraničí. Jinými slovy – každá pátá v Česku spotřebovaná krabička cigaret uniká zdanění v Česku.
• Samostatnou kapitolou je pak nárůst hospodářské kriminality spojené s prodejem padělaných a případně též pašovaných cigaret. Padělek libovolné značky stojí na neformálním trhu kolem 80 až 85 Kč, tedy zhruba polovinu oproti cigaretám zdaněným; organizované kriminální skupiny tak pouze na padělcích, aniž bychom jakkoli pracovali s pašováním cigaret, ročně inkasují zhruba tři miliardy korun.

Přechod k méně zdaněným alternativám data nepotvrzují

„Největší překvapením studie je, že dostupná data nepotvrzují předpoklad, že pokles inkasa spotřební daně je způsoben přechodem spotřebitelů k novým nikotinových výrobkům jako je zahřívaný tabák, elektronické cigarety nebo nikotinové sáčky,“ upozorňuje Štěpán Křeček.

Druhou nejrozšířenější kategorií nikotinových výrobků po cigaretách jsou elektronické cigarety, respektive náplně do nich. Velikost tohoto trhu je ekvivalentem 200 milionů krabiček cigaret. Zahřívaný tabák poměrně rychle narostl na zhruba 125 milionů krabiček, na této úrovni už zůstává konstantní. Velikost trhu s nikotinovými sáčky je pak 25 milionů krabiček.

Z dostupných dat překvapivě vyplývá, že prodej legálních nikotinových výrobků klesá napříč všemi kategoriemi i těmi novými. Elektronické cigarety i nikotinové sáčky přitom na trhu existovaly už před zavedením povinnosti opatřovat je kolky. Pokles prodeje cigaret tedy nemůže být způsoben masivním přecházením spotřebitelů od průmyslově vyrobených cigaret k nikotinovým sáčkům nebo e-cigaretám.

Specifikem českého systému je pak obecně špatná dostupnost dat pro predikci příjmů státního rozpočtu. Česko a Německo totiž jako jediní v Evropské unii používají pro výběr spotřební daně unikátní systém, kdy nezáleží na tom, kdy je výrobek prodán, ale daň se váže k momentu jeho výroby, respektive „odběru tabákové nálepky“. Právě nekonzistencím v datech lze zřejmě připsat to, že se při sestavovaní rozpočtu v posledních letech nedaří správně odhadnout skutečnou výši příjmu ze spotřební daně na konci roku.

Jako dlouhodobě problematické se ukazuje i nastavení minimální sazby spotřební daně, která je dlouhodobě neúčinná, tedy nevztahuje se na žádné cigarety na trhu. Zahraniční zkušenosti tento problém řeší buď automatickým výpočtem sazby minimální daně na základě vždy aktuální průměrné ceny cigaret na trhu, nebo přesnějším způsobem, kdy v maximální míře omezují procentní sazbu spotřební daně a adekvátně tomu navyšují pevnou složku daně, což zajišťuje jak lepší predikci příjmů, tak umožňuje z pohledu státu přehledně nastavit minimální cenu cigaret na trhu.

Česko může těžit z revize směrnice o dani z tabáku

Evropská komise by měla už letos dokončit projednávání aktualizace směrnice o dani z tabákových výrobků. Ta mimo jiné nastavuje minimální sazby daně napříč jednotlivými členskými zeměmi. Z posledních zveřejněných informací z průběhu projednávání směrnice vyplývá, že Česká republika je v dobré pozici budoucí požadavky Evropské unie naplňovat, protože nyní platný daňový kalendář příští rok vyprší u většiny nikotinových výrobků zhruba na úrovni sazeb požadovaných Evropskou unií. Cenou za tento předběžný soulad je však výše popsaných dvacet miliard korun, které každý rok schází státnímu rozpočtu – Česko do tak prudkého předběžného zvyšování spotřební daně nikdo nenutil.

Polsko již své sazby spotřební daně poměrně razantně zvyšuje a ke stejnému kroku se rozhodlo i Německo. Česko tak má právě nyní dobrou šanci opět docílit cenové rovnováhy a zajistit tak do budoucnosti růst inkasa spotřební daně. Cestou k tomu je podle Štěpána Křečka postupné a plynulé navyšování spotřební daně do pěti procent ročně, tedy návrat k politice, kterou Ministerstvo financí zastávalo naposled v době, kdy jej vedl Andrej Babiš.