Naši studenti v zahraničí

Výjezd do zahraničí jsem nejdříve skoro vylučoval, ale lepší způsob, jak dostat svoji angličtinu na solidní úroveň, nebyl. První výzvou bylo doložení jazykových znalostí, a to mi na první pokus nevyšlo. Netušil jsem, že bude možnost absolvovat jazykový test na druhý pokus, a tak jsem svůj výjezd zaměřil na letní školy. A v létě 2022 jsem se zúčastnil Visegrad Summer School v Krakově a Executive Summer School Social Security v Lovani, což mi na výjezdu do Finska velmi pomohlo a materiály z Lovaně mi pomáhají i při psaní mé diplomové práce.

V dubnu 2022 se naskytla znovu příležitost absolvovat jazykový test a tentokrát jsem již uspěl. I když moje první přihláška se školami v Estonsku, Polsku, Slovinsku a Dánsku vzala za své, tak druhá s možnostmi v Portugalsku, Finsku a Nizozemsku již vyšla. Nakonec i v té druhé přihlášce vyšla až druhá možnost v pořadí, a to Hanken School of Economics v Helsinkách.

Z Lovaně jsem věděl, že sehnat ubytování včas je základ, a díky univerzitě jsem sehnal velmi dobré místo, vlastně byt se dvěma velkými místnostmi a parádní kuchyní, i když bez skříní a pračky.

Dost jsem se obával, jak ukončit úspěšně zimní semestr a odstěhovat se do Helsinek, což proběhlo skoro bez problémů, ale dát na VŠE 5 předmětů za týden jsem považoval za velký studijní úspěch, nicméně to byla dobrá příprava na studium na Hanken School of Economics.

Ano, mých 7 předmětů bylo extrémně náročných, tuto kombinaci nedoporučuji (viz moje zpráva), ale Helsinki a Hanken School s jejich Studentskou unií i Exchange committee (EC) jednoznačně doporučuji. Díky uspořádaným výletům od EC jsem se podíval i do Tallinnu a Stockholmu, oboje trajektem, už samotná cesta byla fascinujícím zážitkem. Obě tato města také doporučuji i pro výjezd, stojí za to a obě jsou levnější než Helsinki.

Ať je Tvoje angličtina jakákoli, tak jdi do toho a určitě se zlepší. Erasmus otevírá dveře pracovním příležitostem, na které jsem si dříve nevěřil. Tak nepropásni únorový termín.

Že bych chtěla v rámci studia vyjet do zahraničí, jsem věděla už před nástupem na vysokou školu. „Cestujte,“ pobízela nás naše středoškolská učitelka literatury. „Cestujte, když máte tu možnost.“ A tak jsem chytila příležitost za pačesy, sbalila si svých pět švestek a po více než dvanácti hodinách v letadle jsem se ocitla přes osm tisíc kilometrů daleko od domova – v Jižní Koreji.

Letní semestr jsem strávila na Seoul National University v hlavním městě. Školu jsem si vybrala, protože se jedná o prestižní univerzitu, o čemž taky vypovídala rozloha a vybavenost kampusu. Od bank či fitness přes velké množství kaváren, „sámošek“ a menz podávajících snídaně, obědy i večeře „za pakatel“, až po knihovnu s vnitřním jezírkem a individuálními minikiny – to vše v rozlehlém areálu na úpatí hory Gwanak, který pěšky trvalo obejít minimálně hodinu, a proto nebylo nezvyklé při přesunu mezi vyučováním využít i autobus.

Onen svět na dlani v rámci univerzitního kampusu, jeho poněkud odlehlé umístění, či povinná docházka na přednáškách byly jediné překážky, které mi bránily v každodenních návštěvách rušných částí metropole. Ovšem i přesto se dalo najít nadmíru dost času na to navštívit všechny zajímavé historické památky, zhlédnout koncert populární hudby, vyzkoušet lahodná jídla na tradičních tržištích, udělat piknik na břehu řeky Han, jít na túru na malebná vyhlídková místa, či dokonce odletět na výlet na prázdninový ostrov Jeju… nebo do Japonska!

Když nyní vyprávím své zážitky ze Soulu, doma se stále diví, co všechno se dá stihnout během necelého půlroku. Závěrem bych proto chtěla motivovat k výjezdu i ty, kteří kvůli obavám ještě stále váhají: „I v daleké Asii se najdou stejní lidé jako já a vy, tak se toho nebojte a můžete zažít i všední den v nevšedních kulisách. Kde jinde než kdekoliv? Kdy jindy než teď?“

Pozdě, ale přece. Nejdřív pandemie, potom asi nejvíc strach ze studia v cizím jazyce. To způsobilo, že jsem na Erasmus vyjela až ve třetím semestru magisterského studia.

Všechno to byla jedna velká improvizace, jinak to upřímně ani neumím. Že pojedu na Erasmus jsem se rozhodla večer před uzavíráním přihlášek. Vybrala jsem deset škol, které se mi líbily nejvíc a čekala jsem, co se stane. Nestalo se vůbec nic. V prvním kole mě nikam nevybrali. Nevěšela jsem hlavu, v druhém prý uspěje skoro každý. Bylo mi v ten moment vlastně jedno kam, ale vyjet jsem prostě chtěla. A zadařilo se!

“Kde že ten Fribourg vlastně je? “To byla moje první reakce, když přišla nabídka jet na tuto švýcarskou univerzitu. A tak jsem vyřídila všechny potřebné papíry, kterých bylo asi milion, a ještě pár k tomu a jela. Začalo jedno z nejintenzivnějších dobrodružství.

Během prvního měsíce jsem zvládla koupit učebnici francouzštiny, jít na první hodinu francouzštiny, prodat učebnici francouzštiny a přestat chodit na hodiny francouzštiny. Zažít v menze dilema, jestli si dát k obědu koně nebo jehně, přijít několikrát na školní tělocvik, ale do špatné tělocvičny, obdržet od místního úřadu doporučení, abych si pořídila jódové tabletky, pro případný výbuch nedaleké jaderné elektrárny a v neposlední řadě nechat se málem zatknout za vynášení odpadu v českých necertifikovaných a zbytečně levných odpadkových pytlích.

I přes všechny počáteční peripetie byl život v zemi hor, krav, sýrů a čokolády něčím naprosto unikátním. Představte si, že se sejde Kambodžan, Mexičan, Řek, Čech a Švýcar na jednom raftu. To není začátek vtipu, ale realita Erasmu.

Erasmus byl pro mě svým způsobem hodně o poznávání životních příběhů, ale i sama sebe. Uvědomění si, že ať pocházíme z kteréhokoliv koutu světa, máme toho strašně moc společného.  Užívala jsem si každý moment, protože i naprosto obyčejné věci mají nádech něčeho nového.

Navíc Fribourg je kouzelné studentské maloměsto s duší velkoměsta a je skvělou výchozí pozicí pro cesty do hor i velkých švýcarských měst. Způsob výuky byl více interaktivní, než na který jsem byla zvyklá z VŠE, a protože jsem studovala trochu jiný obor, otevřely se mi další obzory. Jsem vděčná, že máme tak velkorysou možnost zkusit si, jaké to je žít v zahraničí. A pokud jenom trochu váháte, neváhejte a jeďte!

Nejtěžší na návratu bylo naučit se, že v Praze už nemám jako chodec absolutní přednost a propadám se tak v tomhle žebříčku zpět. A samozřejmě říct sbohem všem skvělým lidem, které jsem měla možnost na výjezdu poznat. A že jich bylo!

Bylo to krásné a bylo toho dost. Ale co, život jde dál, a navíc v červnu prý všichni dorazí sjíždět Vltavu!

Místo, téměř celý rok zalité sluncem a nekončícím teplem. Ale i místo, kdy je denní světlo pár hodin za den a teploty padající hluboko pod nulu.
Místo, kdy každý den můžete jít na slunečné pláže. Ale i místo, kde je takové množství sněhu, které si můžete pamatovat jen z dětství.
Místo, kde gastronomie uchvátí snad každého. Ale i místo, kde všichni zůstanou uchváceni magickými polárními zářemi.

To a mnohem více vystihuje moji zahraniční zkušenost v rámci programu Erasmus.

Již na svém bakalářském studiu jsem odjela na Erasmus zažít tuhou zimu, vyhlášený vzdělávací systém a pravou Skandinávii do Finska. A nyní, na magisterském studiu, jsem vyjela do slunné Málagy na jihu Španělska.

V druhém roce magisterského studia jsem se rozhodla ještě jednou za své studium vyjet na Erasmus. Španělsko pro mě byla téměř jasná volba, ale výběr města, byl už komplikovanější. Málaga pro mě představovala výrazné vystoupení z komfortní zóny, jelikož studium zde probíhá pouze ve španělštině.

Zpočátku to opravdu trochu náročné bylo. Lidé v Andalusii mají velmi výrazný akcent a na rozdíl od mého předchozího Erasmu, kdy třídy byly tvořené pouze zahraničními studenty, zde výuka probíhala v klasických třídách plné Španělů. Dokonce se i stalo, že jsem na jednom předmětu byla jediná studující ze zahraničí. Pravidelně se pak postavit před třídu plnou rodilých mluvčí a prezentovat seminární práce, eseje a praktické příklady, chtělo pořádnou dávku odvahy. Na druhou stranu, kdy jindy bych v životě dostala možnost takto opravdu poznat španělskou kulturu, seznámit se se skutečným španělským vzdělávacím systémem a neustále mluvit ve španělském jazyce.

Samotná Andalusie je velmi rozmanitá a nabízí mnoho míst k prozkoumání. Proto podstatnou část mého zahraničního studia zahrnovalo cestování a poznávání všech krás této slunné země, ale vlastně poznávání i sebe sama. Za 160 dnů, které jsem na výjezdu strávila, jsem navštívila celkem 3 státy, 25 měst a nespočet pláží a přírodních rezervací. Propadla jsem španělské gastronomii (i proto jsem na cestu zpět ve svém kufru našla místo na dvě tradiční tapas kuchařky), španělské temperamentní náladě a samozřejmě možnosti trávit každý den čas na pláži.

Mé doporučení všem studentům zní: „Vyjeďte na Erasmus“. Ať pojedete kamkoliv, na jakkoliv dlouho, v životě vás to někam posune. Budete vystaveni situacím, které nikde jinde nepoznáte. Osobnostně se posunete a poznáte své vlastnosti, které jste třeba ani neznali. Potkáte lidi, kteří vám změní život a možná vám i zůstanou přátelé na celý život po celém světě. A hlavně na tuto zkušenost nikdy nezapomenete a dost možná to bude nejlepší semestr za celé studium. A pokud můžete, vyjeďte už v rámci bakalářského studia. Myslím, že je lepší mít možnost jet dvakrát než později litovat, že už to nejde zopakovat.

Letní semestr strávený na Laval University v Quebec City v Kanadě byl pro mě nezapomenutelným dobrodružstvím plným nových zkušeností a překvapení. Studium v zahraničí mi otevřelo dveře do fascinujícího světa nových kultur, přátelství a poznání.

Quebec City je malebné historické město, jehož starobylá atmosféra v kombinaci s moderním univerzitním prostředím vytváří jedinečný mix. Při procházkách po kamenných uličkách jsem neustále objevoval nová místa, kde se mísí francouzský a kanadský životní styl. Studijní prostředí na Laval University je inspirující, ať už se jedná o moderní učebny nebo pohodlné knihovny.

Výuka na Laval University byla kvalitní a interaktivní. Profesoři byli otevření diskusím a podporovali aktivní účast studentů. Díky menším skupinám bylo možné lépe pochopit a prozkoumat témata, což mi přineslo hlubší porozumění studovaným oborům. Měl jsem možnost zúčastnit se zajímavých workshopů a prezentací, které obohatily mé akademické znalosti.

Během volného času jsem se vydal na cesty s kamarády a procestovali jsme nejen Quebec a jeho okolí, ale i velkou část Kanady, státy Massachusetts, Rhode Island, Connecticut a zakončili jsme naši dobrodružnou cestu v New Yorku. Každé místo nabídlo unikátní zážitky a poznatky, které se promítly do mého osobního i profesního rozvoje.

Studium v zahraničí mi nejen rozšířilo obzory ve vzdělávání, ale také posílilo mé mezilidské dovednosti a otevřelo dveře k novým přátelstvím. Každý den jsem se potkal s různými kulturami a názory, což mě neustále motivovalo k osobnímu růstu.

Pokud váháte nad studiem v zahraničí, rozhodně vás v tomto mohu jen podpořit. Je to jedinečná příležitost pro objevování světa, rozvíjení dovedností a budování nezapomenutelných zážitků. Studium v zahraničí vám může otevřít dveře do nového a vzrušujícího světa, který stojí za to prozkoumat.

Třetí semestr magisterského studia jsem strávil na univerzitě ve Spojených státech, konkrétně na North Carolina State University. Jelikož se jednalo o můj první a zřejmě poslední výměnný pobyt v zahraničí, chtěl jsem ze svého pobytu vytěžit maximum. Troufám si říct, že se mi to povedlo.

Univerzita NC State se nachází ve městě Raleigh, což je výborná lokalita pro cestování po východním pobřeží Spojených států. Vlakem se lze bez přestupu dostat do Miami, Washingtonu či New Yorku. Cestování vlakem jsem využil hned několikrát a mohu jedině doporučit. V blízkosti Raleigh se také vyskytují národní parky, kam se lze dopravit autem s kamarády.

Velmi nadšený jsem byl ze samotného kampusu. Studenti mohou využít moderní sportoviště, knihovny, herny a další zázemí, které jsou pro studenty NC State zdarma. Oblíbenou aktivitou bylo sledování univerzitních zápasů, kde se sešlo velké množství studentů a navazování kontaktů tak bylo velmi jednoduché. Škola zároveň pořádala několik akcí pro výměnné studenty, což usnadnilo prvotní seznamování.

S vyučováním na NC State jsem byl velmi spokojen. Přednášky probíhaly dvakrát týdně, přičemž délka jednoho bloku byla 75 minut. Profesoři byli do výuky zapálení a snažili se o zajímavý, často i velmi vtipný výklad dané látky. Práce byla vyžadována přes celý semestr (úkoly, kvízy atd.), časově to však šlo zvládnout i se společenskými aktivitami a cestováním.

Studium v zahraničí mi dalo opravdu velmi hodně. Získal jsem sebevědomí jak v cizím jazyce, tak i v osobním životě. Získal jsem přátele a kontakty po celém světě, které mi už nikdo nesebere. Získal jsem skvělé zážitky, které bych doma těžko zažil. Pokud jenom trochu uvažujete o studium v zahraničí, jeďte. Stojí to za to.

Výměnný pobyt je šancí, kterou většina z nás dostane jen jednou za život. Zbývalo kousek a já bych ji nechala utéct. Mé postcovidové já, schovávající se v jistotě a bezpečí domova, si začalo uvědomovat, že je čas na změnu.

V posledním roce mého magisterského studia jsem se rozhodla jít vpřed věcem, které mě děsí a to především – výstup z mé komfortní zóny. Náhle jsem se ocitla v Raleigh, na North Carolina State University, v hlavním městě Severní Karolíny ve Spojených státech amerických. Kulturní šok mě z druhého konce světa neminul. “Všechno je tu jiné, lidé jsou rozdílní a školní systém má více odlišností než toho, v čem se shoduje s tím českým.” Postupem dnů jsem ale svůj nový život začala přijímat a můj pohled na svět se začal měnit.

Co mi semestr v zahraničí dal? Sílu, sebedůvěru, soběstačnost a sebenaplnění. Není totiž nic horšího než nevěřit v sebe sama, ať už v jazyku nebo v takových běžných věcech, jako o něco si říci. Najednou je každý problém tím menším problémem a není nic, co by se nedalo vyřešit. A sebenaplnění? Naučila jsem se, jak být šťastná a jít si za svými sny. A tohle byl jen jeden z mnoha, vlastně několik z mnoha. Splnila jsem si svůj dětský sen, podívat se na Bahamy. Výměnný pobyt je totiž vstupenkou do světa, co se cestování týče. Všichni chtějí poznávat okolí a kamarády s nápady na výlety budete muset odhánět. Poznáte mnoho nových lidí a najdete si přátele a známé po celém světě.

Akademického života se nebojte, i přestože je americký školní systém náročnější na domácí a průběžnou přípravu, o to méně práce vás pak čeká o zkouškovém období. Škola je opravdu různorodá, co se zájmů týče, každý si přijde na své. Máte možnost vyzkoušet si aktivity o kterých byste doma ani nepřemýšleli. Opravdu zažijete tolik nového a nevšedního, že se vám bude jen těžko opouštět role výměnného studenta.

Nejednou jsem před odjezdem zaslechla větu “Semestr v zahraničí změní člověku život.” Nevěřícně jsem jen pokaždé kývla hlavou. O pár měsíců starší, o desítky zkušeností obohacená, můžu s klidným svědomím souhlasit. Lépe vystihující větu ke studiu v zahraničí byste hledali dlouho.

Tucty nových přátel z celého světa, desítky navštívených míst, nespočet univerzitních akcí (zahrnujících např. skoky padákem) nebo bezstarostný čas plný slunečního svitu a dobré nálady. I tak by se daly popsat mé 4 měsíce v Richmondu, virginském hlavním městě, kde se „jih mísí se západem“ a které nabízí příležitost zažít USA po všem stránkách.

Studovat v zahraničí jsem chtěl od prvního ročníku. Když jsem se dozvěděl, jak snadné a administrativně nenáročné vyjet s VŠE je, věděl jsem, že není na co čekat. Začal jsem se na pobyt připravovat, nasbíral body, v 5. semestru svého studia vytáhl kotvy a vyrazil směr USA.

Proč jsem si vybral zrovna Richmond? Místní univerzita nabízela štědrý stipendijní program, který mi pokryl veškeré životní náklady (ubytování, jídlo, pojištění) a já tak mohl zažít Spojené státy bez větších finančních omezení. I přístup univerzity byl skvělý, s vyřízením všech dokumentů mi ochotně pomohli a vyřešit jakýkoliv zádrhel obvykle trvalo nanejvýš pár hodin! Měl jsem možnost se zapojit do standardní americké výuky a nebýt tak uzavřený jen v „erasmácké bublině“. Má angličtina se rychle zlepšovala a navázat vztah s lokálními studenty mi pomohla třeba účast v týmu vodního póla, které jsem nikdy předtím nehrál. Amerika je zkrátka země nevídaných možností a můžete zde celkem snadno vyzkoušet cokoliv, o čem jste snili.

Styl výuky byl jiný než na VŠE, kladl se zde důraz na malé seminární skupiny, kde se především diskutovalo, přednášky jsme neměli vůbec. Studium bylo sice náročné během semestru, zkouškové však byla spíše formalita, neboť se vám všechna práce během semestru sčítá. S přáteli jsme tak měli spoustu času navštívit pravé americké party, zažít utkání NBA, procestovat půlku USA a vzájemně se dozvědět o svých kulturách. Zvlášť oblíbenou se stala hra, „zkus mluvit jazykem někoho jiného po půlnoci“.

Když jsem se v prosinci vrátil zpět do ČR, měl jsem pocit, jako bych nikde nebyl. Všechno bylo stejné, nic se nestalo a nic mi zde neuteklo. Jen já jsem byl jiný. Plný zážitků a zkušeností, otevřenější změně a uplatnitelnější na trhu práce, což se také v brzké době potvrdilo. Takže pokud ještě váháte, zda vyjet a bojíte se zvednout kotvy, vězte, že se není čeho bát. Maximálně toho, že promarníte svou šanci změnit si život!

Ahoj, jmenuji se Ondřej Pařez a v rámci zimního semestru 2021/2022 jsem vyjel na výměnný pobyt do Spojených států amerických na North Carolina State University, kde jsem strávil jedno z nejlepších období mého života.

Po dlouhé době snahy o výjezd se mi po koronavirové odmlce, a díky tomu i zrušenému výjezdu, konečně podařilo vyjet. A vše překonalo má očekávání. Měl jsem pochybnosti? Měl. Bál jsem se? Možná trochu. To vše ale postupem času odpadne a vy si na novou situaci a prostředí ihned zvyknete.

Moje zvědavost hlavně mířila směrem k životu v USA, stejně tak jako k univerzitnímu prostředí a výukovému systému. Vše je tu naprosto jiné. Mentalita i chování. Od prvního dne cítíte, že život na kampusu se od českého univerzitního prostředí úplně liší. Univerzita v USA funguje jako velká komunita, která vám nabízí mnoho možností od sportovních až po zájmové činnosti. Pro mě osobně byly největším zážitkem návštěvy sportovních utkání univerzitní ligy amerického fotbalu. Na plném stadionu, až někdy fanatických studentů a dalších diváků, člověk tomuto sportu lehce propadne.

Co se týče výuky, vše probíhá jinak. Semestr je lehce delší, zkouškové období trvá pouze týden a z mého pohledu se spíš jedná o období posledních průběžných testů. Výuka je více interaktivní a založená na práci během semestru. Čekalo tak na mě více diskuzí, čtení článků a knih, skupinových prací a psaní esejí. Obecně ale mohu říci, že tento systém mi dal z hlediska vědomostí i rozhledu velmi mnoho.

Pobyt v zahraničí vám také nabízí nekonečné možnosti cestování a objevování. Já osobně jsem navštívil nemálo muzeí a galerií, včetně výstavy Alfonse Muchy. To se mi podařilo až v USA. Dále jsem byl v New Yorku, Charlotte či ve Washingtonu. Zde jsem dokonce volil na ambasádě v rámci parlamentních voleb, to se také podaří málokdy. Zúčastnil jsem se také výletů organizovaných školou, a to Fall Break Backpackingu v Pisgah National Forest anebo výletu do Stone Mountain Park.

Co říci závěrem? Výměnný pobyt v USA se spolu s tří měsíční stáží v Paříži v rámci vedlejší specializace řadí stoprocentně mezi mé nejlépe strávené životní období. Tím chci říci, že pokud se vám naskytne jakákoliv příležitost strávit nějaký čas v cizí zemi a jiném prostředí, určitě této možnosti využijte. Jedná se o nezapomenutelný zážitek, během kterého nejen potkáte spousty nových skvělých lidí a navštívíte mnoho krásných míst a památek, ale také se vám podaří lépe poznat sami sebe.

Za sebe můžu říci, že se po téměř roce stráveném v zahraničí cítím ve všech ohledech silnější a rozhodně nelituji, že jsem se rozhodl vyjet, ba naopak. Zážitky a zkušenosti, které získáte se vám nikdy neztratí a využijete je jak v osobním, tak pracovním životě. Na druhou stranu, já jsem za to zaplatil hned první den ztracenou bundou, která zmizela z mého vlastnictví někde mezi bezpečnostní kontrolou na pražském letišti a gatem na navazující let ve Frankfurtu. Ale i přes tyto malé úsměvné okamžiky, které se prostě stanou každému, to stojí za to.

Španělské přístavní město na jihu Andalusie, které je téměř celý rok zalité sluncem. Je to místo, kde jsem strávila šest měsíců svého života. Místo, které mi změnilo pohled na svět.

Ve třetím ročníku bakalářského studia jsem se rozhodla vyjet na studijní pobyt do Španělska, kde jsem absolvovala španělsky vyučující se program. Zde na NF VŠE se klade důraz spíše na anglický jazyk, z tohoto důvodu jsem chtěla využít příležitosti zdokonalit také španělštinu. Kritérium, které pro mě bylo hlavní, byla destinace. Cílila jsem především na lokalitu a klimatické podmínky. Kdo by totiž nebral koupat se v půlce listopadu v moři. Další plus byla také cenová dostupnost. Stipendium mi pokrylo cca 70 % všech nákladů. Jako poslední důvod bych ráda zmínila kulturu. Španělé byli velice temperamentní, společenští a komunikativní, k čemuž mám povahově velice blízko.

Co se týče školy, tak zvládnout všechny předměty nebylo snadné. Styl výuky se velice lišil od výuky na VŠE. Původně jsem si myslela, že jedu do třídy pro studenty z Erasmu, kde bude výuka probíhat ve španělském jazyce. Bohužel realita byla jiná a prezentovat před třídou plnou devadesáti španělských studentů byla opravdu výzva. Stále jsme museli odevzdávat skupinové seminární práce, domácí úkoly a prezentovat. Typově se výuky podobala výuce na české střední škole.

Co mi to dalo? Tuto otázku jsem si položila také. Stále jsem poslouchala větu: ,,Erasmus Vám změní život.“. Přijela jsem s padesáti kilovými zavazadly. Uběhl měsíc, dva, tři a já se ptala sama sebe, kde je ta slibovaná změna. Samozřejmě jsem vnímala zlepšení jazykových schopností, zlepšení schopností řešit problémy, což bylo poměrně často potřeba vzhledem k povaze Španělů, a osamostatnění. Byla to ale změna, kterou jsem očekávala? Nikoliv. Až teď jsem schopna ocenit to, co všechno mi tento pobyt dal. První výhodu jsem pocítila poslední týden mého pobytu, kdy jsem se rozhodla rozeslat životopisy do tří firem. Z každé se ozvali. Jako to nejdůležitější však považuji zážitky a přátele, které jsem díky tohoto výjezdu získala.

Ahoj, moje jméno je Jan Skořepa. Studuji třetí ročník bakalářského studia na NF a letní semestr jsem strávil na University of Portsmouth v Anglii v rámci programu Erasmus. Portsmouth je menší přímořské město jižně od Londýna. Zejména v letních měsících je v Portsmouthu díky moři a promenádě podél pláže opravdu krásně. Jednou z hlavních turistických atrakcí města je přístav. Součástí přístavu je totiž HMNB (His Majesty´s Naval Base) Portsmouth, největší základna Royal Navy. Portsmouth je tak domovským přístavem mnoha vojenských lodí. Ze vzdálenosti několika metrů můžete vidět například moderní, unikátní letadlové lodě v aktivní službě, HMS Queen Elizabeth a HMS Prince of Wales.

Přihlásit se na výjezd a studovat semestr v zahraničí bych doporučil doslova každému. Osamostatníte se, v novém prostředí a složitějších začátcích poznáte sami sebe, zdokonalíte se v jazyce…v benefitech, které studium v zahraničí nabízí, bych mohl dlouze pokračovat. Pro mě osobně však nad všechny akademické a „životní“ zkušenosti bylo vytvoření kontaktů a přátelských vazeb s lidmi z celého světa. Díky orientačnímu týdnu před začátkem semestru se všichni erasmáci měli možnost seznámit s chodem školy, ale hlavně mezi sebou. Velmi rychle jsme se skamarádili, a kromě studia jsme s několika přáteli stihli projet autem Skotsko a Wales. I když můj výjezd skončil v červnu, na březen už máme s celkem 14 lidmi z Erasmu zamluvené letenky do Říma, kde si uděláme prodloužený „Erasmus reunion“ víkend. Kdybych měl svůj pobyt popsat jednou větou, zněla by „Přátelé na celý život“.

Na své si v Portsmouthu přijdou i milovníci historie. V historické části přístavu, která funguje jako muzeum, se můžete podívat například na palubu slavné bitevní lodi HMS Victory, která byla v bitvě u Trafalgaru vlajkovou lodí viceadmirála Nelsona. Tato loď je vystavena v suchém doku a oficiálně je stále symbolicky zapsána v aktivní službě.

Estonsko, země malá, lidmi opomíjená. „Běžně všichni z Estonska utíkají a vy jste sem přišli dobrovolně studovat?“ zaznělo při uvítací přednášce na univerzitě.

Semestr jsem strávila na soukromé univerzitě přímo v srdci moderního centra Tallinnu – na Estonian Business School. Škola je oproti VŠE silněji orientována do praktické sféry, běžné byly návštěvy odborníků z praxe, exkurze do zajímavých společností a také společné práce. Když oznámili „group project“ i na mém posledním osmém předmětu, musím uznat, že se mi zastesklo po prezenčních testech z ekonomických předmětů na VŠE.

Tallinn je svou polohou více než vhodný pro cestování, jak po Estonsku, kde za návštěvu stojí především rozlehlé mokřiny, tak i po okolních zemích. „Karaoke s místními v Rize, autentické finské sauny či dělání andělíčků ve sněhu ve Stockholmu“, maličkosti, na které i skoro po roce stále vzpomínám.

Vystoupení z komfortní zóny, získání nových znalostí, poznání lidí z celého světa, ale také větší porozumění sama sobě, to vše dal mi dal Erasmus.

Jmenuji se Martin Dvořák a jsem studentem Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické v Praze. Už se pomalu blížil konec mého bakalářského programu, když jsem stále více začal slýchat od přátel o programu Erasmus. Začal jsem si o tom zjišťovat více a postupem času jsem se rozhodl, že tuto příležitost musím využít.
Nepředpokládal jsem, že vycestuji někam daleko, protože moje vybrané školy se nacházely především v sousedních zemích kvůli tomu, abych kdykoliv mohl případně přicestovat domů za rodinou a kamarády. Vždy mě zajímala kultura a vyspělost severských států, a tak jsem si zkusil dát jako jednu možnost i Švédsko, ačkoliv jsem s touto možností vůbec nepočítal.
Podal jsem si přihlášku a po pár týdnech jsem se dozvěděl, že 6. semestr svého studia strávím na Stockholm University.
Mému výjezdu předcházelo velké množství podávání přihlášek a žádostí, ať už o samotné studium, nebo například na koleje. Jeden z největších šoků pro mě nastal poté co jsem si začal zjišťovat, jaká je Švédsko drahá země. K tomu přispěl i fakt, že mi byla přidělena až mnou poslední vybraná kolej, která byla sice krásná a oproti kolejím v Praze luxusní, ale cenově velmi drahá. Musím ale zmínit, že příspěvek, který na studium v zahraničí dostáváte, pokryl téměř veškeré výdaje na ubytování, což za malou ‚‚garsonku‘‘ v centru Stockholmu je víc než štědré.
Výuka začala hned druhý den po mém příletu. Samotná univerzita byla velmi moderní a způsob výuky se úplně lišil od toho, na co jsme v Česku zvyklí. Semestr byl rozdělen do čtyřech částí, kdy v každé jedné části se studoval pouze jeden předmět. Tento způsob se mi velice líbil, jelikož jsem se mohl plně soustředit na každý předmět samostatně. Všechny přednášky probíhaly sice prezenčně, ale bylo se možné na ně zároveň živě připojit online. Součástí známkování předmětů byly vždy skupinové práce, ať už ve formě esejí, prezentací, nebo vytvoření skupinového krátkého filmu na téma probírané problematiky. Musím přiznat, že studium nebylo jednoduché a není divu, že se Stockholm University umisťuje vždy na vysokých příčkách v seznamu nejlepších univerzit na světě.
Velký strach ve mně ze začátku také vyvolávalo navazování nových vztahů. Bál jsem se, že když přijedu do země, kde nikoho neznám, tak budu mít problém si najít kamarády. To se nakonec ukázalo jako zbytečná obava, jelikož všichni zahraniční studenti na tom jsou stejně a chtějí si najít také nové kamarády z celého světa. Tak jsem si našel hned během prvního týdne skupinku několika kamarádů, se kterými jsem si ve všem pomáhali, pravidelně se setkávali, a dokonce jezdili i na společné výlety.
Využít této příležitosti bych doporučil každému. Pokud se bojíte komunikace v cizím jazyce, tak tahle zkušenost je ideální příležitostí, jak se tohoto strachu zbavit. A pokud se stejně jako já bojíte osamělosti, věřte, že v zahraničí si najdete víc kamarádů, než kolik jich máte doma.
Jsem rád, že jsem překonal všechny počáteční obavy a do zahraničí vyjel, a když budu mít tuto příležitost znovu, bezpochyby ji využiji.

“Don’t be afraid to fail, be afraid not to try” with this motto in my head, I started the application process for an exchange semester abroad which opened a new door into the most unforgettable experience in my life.

The Netherlands, especially Amsterdam, was a great place to go on an exchange semester. Following my motto at that time, I was aiming to challenge myself in a new environment with different educational system in order to grow mentally, obtain new skills and confidence, and meet new talented people. Netherlands attracted me with its high level of living standards, international society, provision of high-quality education, and excellent opportunities for traveling.    Once I arrived at my destination, I was fascinated by the culture, lifestyle of local citizens, architecture and the structured and welcoming process for incoming students.

Although I was afraid to be an outsider as a new student in the class, by the end of the semester, I was very grateful for this experience and the people I met at the Vrije Universiteit Amsterdam. One of the reasons why I chose this university for my exchange semester abroad is because it has been ranked among the top 200 best universities worldwide and it is one of the best oldest universities in the Netherlands. Furthermore, Vrije Universiteit Amsterdam has a large modern campus and it is located in the new dynamic business district of one of the most multinational cities in the world – Amsterdam. The university provided us with excellent classes and seminars where we worked on group projects and presented them to guest lecturers and experts from the field of economics and real estate. In addition, other activities such as drawing and dance classes were available for the exchange students, which helped me to integrate into the local university life and make valuable connections. Finally, the university provides great support to incoming exchange students during the application process and your stay in the country.

One piece of advice I would give to anyone considering to go on an exchange semester abroad is: Do not miss the opportunity to change your life, way of thinking, and look out of the box. Let yourself spend your next semester in the best way, and don’t be afraid to fail, be afraid not to try.

Ahoj, jmenuji Matěj Vácha a jsem studentem Ekonomie na Národohospodářské fakultě, díky níž jsem dostal příležitost zažít svůj nejlepší semestr za působení na vysoké škole. V letním semestru ročníku 2021/22 jsem působil na Universidad del País Vasco (kampus Sarriko) ve španělském Bilbau, kde jsem studoval v anglickém programu.

Kurzy, které jsem na škole mohl absolvovat, nebyly dle mého názoru složitější než kurzy vyučované u nás na VŠE, takže si nemusíte dělat starosti, že by se škola nedala zvládnout, tomu určitě tak není. Jako velkou výhodu vidím v možnosti volby u většiny předmětů, zda se chce student nechat klasifikovat pouze na základě závěrečného testu nebo v průběhu celého semestru. V prvních 2 týdnech je možné si předměty změnit, pokud vám nesedí nebo se překrývají s ostatními, takže žádný strach, vše se dá řešit i s pomocí velmi vstřícných lidí na tamním OZS.

Baskicko, a konkrétně tedy Bilbao, jsem si zvolil jako část Španělska, která není až tak turisticky známá a svým způsobem i tajemná. Sever Pyrenejského poloostrova vás ale nadchne nejen krásnou, různorodou přírodou, ale i velmi příjemnými lidmi. Pokud chcete zažít atmosféru trochu jiného Španělska, než znáte z tradičních turistických míst, País Vasco je pro vás to pravé. Město dle mého názoru není ani velké ani příliš malé, opravdu každý si může najít vše co potřebuje a co ho láká. Populárním sportem je zde surfing, hned za městem se nachází nádherné pláže, kam se můžete dostat z Bilbaa metrem, vhodné také na západy slunce, kam často místní lidé k večeru chodí. Již zmíněná nádherná příroda v celém Baskicku láká na hiking, co se týče kulturních vyžití, je zde spousta muzeí, jedná se o architektonicky velmi rozmanité město, čímž si vás určitě upoutá. Působí tu spousta Erasmus studentů, takže se nemusíte bát, že byste byli v něčem sami.

Zahraničním studentům se zde věnují hlavně dvě organizace, Happy Erasmus Bilbao a ESN. Já měl zvláště velkou radost z toho, že jsem mohl s týmem ESN Bilbao vyhrát fotbalový/futsalový turnaj v Granadě (National Erasmus Games) a potom postoupit do evropského finále v portugalské Coímbře, kde se nám podařilo zvítězit a získat tak absolutní vítězství pod hlavičkou ESN. Díky Happy Erasmu jsem zase získal většinu kamarádů, pořádali skvělé výlety za přiměřenou cenu, úžasné party i další aktivity.

Pobyt vám mohu jen a jen rád doporučit, bylo to to nejlepší rozhodnutí, které jsem mohl udělat.

Mojím príspevkom by som rád motivoval ľudí nielen k výjazdu do zahraničia, ale aj k tomu, aby svoj zájazd nezrušili, keď im nevyjde ich vysnívaná destinácia, tak ako nevyšla ani mne.

Takisto ako väčšina uchádzačov o zájazd do Nemecka, aj v mojej prihláške boli na prvých miestach známe mestá ako Berlín, či Norimberg. Ostatné možnosti som tam mal len pre istotu, veľmi som o nich nepremýšľal. No zostal som nemilo prekvapený, keď mi vyšla v poradí až tretia, či štvrtá možnosť – Universität Kassel. Úprimne, hodný čas som sa rozhodoval, či tam vôbec pôjdem. No nakoniec som sa odhodlal a viem, že za toto rozhodnutie budem do konca života vďačný. V nasledujúcich štyroch bodoch vám poviem, prečo je to tak.

Cestovanie. Napriek tomu, že v blízkom okolí mesta Kassel sa nachádza len málo zaujímavostí, celkom rýchlo som našiel plný potenciál jeho polohy. Je síce v strede ničoho, no stále je to stred! Zakúpenie lístka a pár hodín strávených vo vlaku mi zrazu otvorilo veľa dverí, od najväčších nemeckých miest až po niekoľko letísk, z ktorých sa dá lacno dostať do zvyšku Európy. Vďaka tejto možnosti som za veľmi dobrú cenu letel napr. do Dánska, kde som strávil krásne dva týždne. Počas celého semestra som sa vo vlakoch Deutsche Bahn (napriek neustálym meškaniam) cítil ako doma a navštívil najkrajšie mestá tejto krajiny – Kolín, Bonn, Lipsko, Berlín, Haale (Saale), či Hamburg.

Priatelia. Viem, že tento argument sa nachádza vo všetkých reklamách a letákoch na Erasmus. No je tam, lebo je pravdivý. Celý program je vytvorený ako nástroj na stretávanie nových ľudí a vytváranie medzinárodných kontaktov, ktoré sa do budúcna vždy hodia. Výhodou “Erasmáka“ na malej univerzite, akou je tá v Kassel-i, bola, že celá komunita medzinárodných študentov pozostávala z niekoľko desiatok, možno 100 ľudí, ktorí sa správali ako veľká rodina. Každý sa navzájom poznal, všetko sme prežívali spoločne. Prežiť časť svojho života v takej spätej komunite bol nezabudnuteľným zážitkom.

Náklady. Samozrejme, že bývať vo veľkomeste je krásne. Veľa ľudí si myslí, že pôjde na Erasmus do Berlína, Paríža, či Barcelony a vďaka štipendiu bez problémov vyžijú. Vo všetkých západných metropolách sú ľudia radi, ak im štipendium pokryje vôbec náklady na bývanie. V tomto ohľade majú malé mestá obrovskú výhodu. V Kassel-i som za vlastnú izbu platil 200€ mesačne, čo mi umožnilo financovať všetky moje výlety a zábavu zo zvyšku štipendia. Potraviny stáli podobne ako v ČR, služby boli o čosi drahšie, no na Nemecko stále lacné.

Mesto. Na začiatku som bojoval s pocitom nudy, keď som ho za dva dni celé prešiel. No trvalo len chvíľu, kým bol nahradený pocitom domova. Za krátko som presne vedel, čo kde je a kde nájdem tie najlepšie miesta. Skoro vždy som na niekoho narazil, keď som sa prechádzal po priestoroch univerzity, alebo len tak po meste a môj deň bol hneď lepším. To, čo si zapamätáme na celý život, nie je väčšinou história či architektúra. Sú to zážitky a ľudia, ktorých sme na daných miestach stretli. A pokiaľ máme dobrých priateľov aj v tom najnudnejšom meste na svete, bez sĺz v očiach sa odtiaľ odchádza veľmi ťažko.