Kovář

Část jedenáctá: Závěr

127. S ohledem na vše shora uvedené tedy Etická komise NF VŠE konstatuje, že:

1. prof. Kovář v díle Kovář (2001), které je syntetickou monografií, uvádí dílo Coward (1994) v seznamu literatury, v samotném textu jej opakovaně cituje a jako zdroj jej nezakrývá;
2. prof. Kovář neporušil žádný relevantní etický předpis platný (resp. účinný) v rozhodné době;
3. taktéž etická pravidla jsou dynamická, vyvíjejí se v čase a v žádném případě je nelze aplikovat zpětně;
4. dle posudků renomovaných historiků prof. Pánka a prof. Kvačka, navíc znalých dobového akademického prostředí, včetně publikačních standardů, Kovářova díla za plagiáty označit nelze, přičemž k témuž závěru (v tom smyslu plagiátu, jenž je jednoznačný a nepochybný) dospěl i jediný relevantní zahraniční posudek, totiž posudek prof. Agnewa;
5. pojmy „nestandardní případ citování“, „plagiátorský překlad“, „plagiátorství v širším slova smyslu“ apod. jsou neurčité pojmy, jejichž obsah není exaktně vymezen a ani o něm neexistuje všeobecná či oborová shoda napříč akademickou obcí (neexistovala ani v roce 2001); požadavky na rozsah citací jsou různé u různých druhů publikací, přičemž i dokumenty Americké historické asociace uvádějí, že požadavky na citační praxi u syntetických publikací jsou jiné než u detailních statí;
6. dle znaleckého posudku dr. Matznera je dílo Kovář (2001) „…zpracováno na základě vlastních pravidel, výrazů a osobitého stylu autora se samostatnou strukturou a uspořádáním…“, přičemž dílo Kovář (2001) nelze z důvodů užití díla Coward (1994) označit za plagiát;
7. za tohoto stavu nelze konstatovat, že by se prof. Kovář dopustil etického deliktu plagiátorství;
8. ve vztahu k dalším předmětným publikacím prof. Kováře Etická komise NF VŠE nemůže překročit svoji působnost, přičemž se k nim vyjadřuje tím způsobem, že principiální přístup k plagiátorskému deliktu u těchto publikací byl ze strany Etické komise FF UK (a následně též Etické komise UK) shodný jako v případě díla Kovář (2001), a tedy argumenty uvedené v této zprávě lze dle názoru Etické komise NF VŠE mutatis mutandis vztáhnout i na tyto předmětné publikace prof. Kováře.

128. V této souvislosti pak není od věci obrátit pozornost též k tomu, jak s k u t e č n ě znějí závěry Etické komise FF UK a Etické komise UK (a nikoliv, jak byly „jen“ tím či oním či tou či onou prezentovány). První, co na sebe totiž nápadně upozorňuje, je fakt, že tyto závěry neznějí tak, jak byly následně interpretovány:

1. Etická komise FF UK uvádí hlavní závěr na nečíslované straně 3 své závěrečné zprávy, kde konstatuje (schovávaje se za studentský podnět), že oprávněné je vznesené podezření z plagiátorství;
   
2. Etická komise UK uvádí závěr na nečíslované straně 1 svého stanoviska, kdekonstatujepouhýčástečný charakter nápodoby cizího díla bez dostatečné identifikace zdroje, ze kterého bylo přejímáno, přičemž se odkazuje na v á g n í pojem „znaky plagiátorství v širším slova smyslu“ a z hlediska etických pravidel na obecné principy.
   

Znalecký posudek dr. Matznera (odkaz na celý posudek) (vzhledem k rozsahu se pro základní orientaci uvádí níže text části závěru)