Seminář: Sto let Československa a naší národní měny /22. 10. 2018/

100. leté výročí vzniku Československa s sebou přináší i blížící se stoleté výročí československé, později české samostatné měny. Od Rašínovy měnové odluky a jeho silné deflační politiky uplynula dlouhá doba, přesto česká koruna přežila ve velmi dobré formě celou řadu milníků historie našeho státu včetně úspěšné ekonomické transformace po roce 1989, kdy i díky tehdejší odpovědné rozpočtové politice nezaznamenala Česká republika hyperinflaci, jako tomu bylo v dalších transformujících se ekonomikách. Vhodně zvolená výše kurzu a dočasné zafixování české měny posloužilo jako kotva pro ekonomické subjekty v době ekonomické transformace, a tedy i dramatických změn ostatních ekonomických veličin a parametrů. Česká koruna přežila i rozpad společné měnové oblasti se Slovenskem v roce 1993 a autonomní měnová politika nám sloužila i v následu

jících letech. V některých případech i s negativním znaménkem, jako tomu bylo např. v době měnové krize v druhé polovině 90. let, kdy přísná měnová politika prohloubila ekonomický propad. V jiných okamžicích působila autonomní měnová politika s pozitivním znaménkem, jako tomu bylo v době začátku euro-americké finanční a později ekonomické krize, na kterou naše centrální banka zareagovala velmi rychle uvolněnou měnovou politikou.

V souvislosti s prohlubujícím se evropským integračním procesem se však pravidelně a s různou intenzitou vrací otázka přijetí společné evropské měny euro, a tedy předání pravomocí měnové politiky z České národní banky na Evropskou centrální banku. Zastánce nahrazení české koruny eurem nezastavila v jejich snaze ani nedávná ekonomická a dluhová krize, která zasáhla zejména jižní křídlo eurozóny a obnažila strukturální problémy evropské měnové unie, zejména heterogenitu jejich členů, což je v kontradikci s podmínkami tzv. optimální měnové zóny. Ztráta autonomní měnové politiky, „na věky“ zafixovaný měnový kurz, nebo sdílení rizik se zadluženými státy jsou náklady, které považují zastánci eura pravděpodobně za nižší, než výnosy z úspor transakčních nákladů či skutečnosti, že spolu s eurem budeme v tzv. tvrdém jádru evropské integrace. 

Máme v kontextu stoleté historie nárok rezignovat na vlastní měnu, která je základním atributem suverenity jakéhokoliv státu? Máme se vzdát autonomní měnové politiky a odevzdat ji do rukou Evropské centrální banky? Stojí za to vstoupit do neoptimální evropské měnové zóny a podílet se na nemalých rizicích řady předlužených států používajících evropskou jednotnou měnu? Jinými slovy, jsou výnosy přijetí eura vyšší nebo nižší než náklady vzdání se vlastní měny?